Cordoba
Córdobu založili v 2. století před Kristem Féničané. Později byla připojena k Římské říši. Sídlili zde rovněž Vandalové, po nich město dobyla Byzantská říše a Vizigóti. Důležitým mezníkem v historii města je rok 711, kdy ho dobyli Arabové a o pět let později se Córdoba stala hlavním městem Córdobského kalifátu. V období arabské nadvlády bylo město jedním z nejvýznamnějších měst světa. Okolo roku 1000 tu žilo asi 500 000 obyvatel. Žili zde vedle sebe křesťané, muslimové i Židé. V této době vznikla i známá Mezquita. Po zániku Córdobského kalifátu roku 1031 připadla Córdoba Džahvanidům, později Abbadidům, Almorávidům a od 12. století Almohádům. V roce 1236 Córdobu v rámci reconquisty dobyla Kastilie.
Staré město v Cordobě tvoří výborně zachovaný středověký komplex s mešitou, hradem a židovskou čtvrtí se synagogou.
Hlavní a nejdůležitější památkou cordoby je mezquita, či česky přeloženo mešita. Ovšem tato mešita je Mešitou s velkým "M". Stavba leží v centru starého města. Je zde velký dvůr obehnaný vysokými zdmi, uvnitř osázený palmami, a samotná budova mešity. Ta byla stavěna postupně, v několika fázích. Jde o velice rozlehlý, nepříliš vysoký prostor, tvořený jen jednotnými řadami sloupů. Sloupy táhnoucí se donekonečna - takovým dojmem stavba působí. Nebo alespoň musela působit, než byla po znovudobytí Španělska křesťany přeměněna na kostel, a její jednotný interiér narušen vestavbou klasického kostela. Muselo být krásné procházet se zde, setkávat s Bohem i lidmi v nekonečném prostoru.
